Devátý den, to znamená pomalé vstávání až devět ráno. Pustil jsem se do pečení lívanců, jelikož jsem je nechal kynout přece celou noc, byli o něco kyselejší než bych sám chtěl, i tak zda se ze slavili úspěch. Pan Frank mi dal ochutnat německou specialitu, sirup z cukrové řepy, který je fakt skvělá alternativa k javarovému sirupu. Hned po snídani jsme dali s paní Almut péct chléb. Mezitím jsem využil domácích počítač abych si udělal zálohu videí z GoPro a mobilu na externí disk. Chléb i přes mé obavy dopadl skvěle a tak jsem se zabalil, rozloučil se s úžasnou a milou rodinou paní Almut a zhruba v 14 hodin vyrazil směr Havelberg.
S Magdeburgem jsem se rozloučil pomocí dámě v nesnázích, která po nábřeží tlačila kolo s píchlou duší (a tak starým pláštěm že bych se na kolo bál sednout). To že jsem ji mohl pozvat i na kafe, mě bohužel napadlo až o kilometr později. 
Cesta nebyla moc zajímavá, pole, protivítr a dusno. Největším highlightem byl největší aquadukt v Evropě na kterém zrovna česká nákladní loď převážela hromadu šrotu směrem k Čechii a políčko heřmánku na kterém jsem si samozřejmě něco nakradl s vidinou večerního čajíčku.
Cesta nebyla moc zajímavá, pole, protivítr a dusno. Největším highlightem byl největší aquadukt v Evropě na kterém zrovna česká nákladní loď převážela hromadu šrotu směrem k Čechii a políčko heřmánku na kterém jsem si samozřejmě něco nakradl s vidinou večerního čajíčku. 
Nejzajímavější událost nastala ve vesnici Parchau, bylo 19 hodin a já měl jsem za sebou 52 km. Za vesnicí jsem měl vyhlédnutý perspektivní les k přenocování, tak jsem zastavil u jednoho domu a poprosil staršího muže na zahradě o vodu. Muž mi rovnou přinesl minerálku v láhvi, když jsem se mu snažil vysvětlit že stačí z kohoutku, mávl nad tím rukou. Když jsem doplňoval druhou láhev z domu vykoukla paní a zeptala se jestli nechci něco k snědku. Poučen Láďou Ziburou že zdvořilostní odmítání se nevyplácí, jsme přikývl že něco malého bych si dal.
Tak teď tu sedím nakrmený, umýtý, v podkroví mám připravené spaní a s druhým pivem, miskou chipsů, sleduji s paní Siegrid a panem Gerdem závody Formule 1. Život je krásný. 
