Tož sedmý den... první týden za mnou, zatím to docela jde, nějaké menší krize probíhají, ale dá se to vydržet.
Po dlouhém přemlouvání těla k delšímu spánku jsem tedy vstal už před sedmou ráno a hned co jsem výlezl ze stanu jsem našel malé překvapení. Nějaké zvířátko v noci zaútočilo na můj extra vysušený lovecký salám, který byl v igelitové tašce na stolku. (V noci jsem byl moc líný uklízet od večeře) Očividně mu moc nechutnal, možná to bylo tím že ožralo hlavně papírové střívko které je třeba nejdřív oloupat. Hehe, dobrou chuť.
Nasedl jsem na kolo, nasadil ostré tempo a vyrazil směr Magdeburgu. Od Barby jsem si vybral delší trasu, jelikož hostitelé z Couchserfingu budou doma až o půl deváté večer a také jsem něco málo ušetřil za přívozy. Dnešní vedro bylo zase šílené, jelikož cesta vedla téměř neustále po vrcholu protipovodňových zábran, byl jsem neustále vystavený slunci, takže zásoby vody se rychle tenčily a hlava se přehřívala. Až tak, že jsem musel jít dvakrát smočit do Labe, abych se trochu zchladil. Jediná zajímavost po cestě, byl jakýsi skanzen, zavřený.
Do Magdeburgu mě Elbeweg zavedla zkrz místní park, v nedalekém obchodě jsem koupil hromadu ovoce, zeleniny, kefír a kolu (na tohle všechno jsem měl chuť), rozbalil se do parku pod mohutné lípy a po 4 hodiny jen seděl, ležel, jedl, pil a pozoroval okolní cvrkot. Z města jsem zatím jen viděl park, nákupním centru a poštu, všechno je fakt pěkný. Jako jo viděl jsem pár památek, ale řekl jsem si že se u nich zastavím až zítra. Zhruba o sedmé jsem zašel na nákup surovin pro přípravu kulajdy, kterou se chystám připravit zítra svým hostitelům (protože jak mi řekly místní slečny, zítra jsou krámy zavřené), s hledáním surovin mi pomohla moc hezká prodavačka s perfektní angličtinou. Po tom co jsem těžký nákup zabalil do brašen jsem stál před obchodem ve stínu a ucucával limču, přišel ke mě starší manželský pár a zeptal se na typický set otázek odkud, kam a na jak dlouho. Potom se konverzace stočila ke kolu, kterým muž zdá se docela rozuměl a nakonec nečekaně nabídl přespání na jejich zahradě. S díky jsem odmítl, že už mám domluvený Couchserfing a nerad bych ho rušil.
Udělal jsem dobře, rodinka u které jsem ubytovany, bydlí na předměstí 30 minut na kole z centra, mám vlastní pokoj s pohodlnou posteli a plyšovým medvědem. Všichni jsou moc milí lidé. Zitra si pořádně projdu město a domácím uvařím kulajdu.
