Pátý den byl přesně v duchu: Proč se honit, když nemám kam.
Díky tiché noci v kempu a třem pivům, jsem spal tvrdě jako dřevo. Stával jsem o něco později, takže než jsem se umyl, nasnídal a všechno zbalil bylo deset hodin.
Torgau je moc krásné město s moc hezky zrenovovaným zámkem. Docela mě pobavil umělý potůček, který se táhl od náměstí po celou ulici, malé děti si ho užívají, důchodci už podstatě méně, když ho musí překračovat.
Vydal jsem se na cestu sledujíc polabskou stezku aniž bych měl vybranou cílovou destinaci, po čase začali cedule ukazovat na Lutherstadt Wittenberg. Po nějakých 20 km jsem narazil na Kathrin a spol. která mi psala, že jsou někde předemnou. Tempo které jsem s nimi držel bylo příjemně odpočinkové a klábosením cesta rychle ubývala. Zastavili jsme se u jednoho kláštera na kávu, na jednom místě rostli krásné zralé třešně, takže k příští snídani bude ovesná kaše s třešněmi. Ve městečku Elster jsem se s trojicí rozloučil a vyrazil do Wittenbergu.
Na konci Elsteru jsem si koupil svůj první německý kebap a vydal se ho sníst u přístřešku který byl vyznačený na mapě. Přístřešek byla dřevěná bouda podobná autobusové zastávce, kdybych měl nějakou plachtu kterou bych pod sebe hodil, možná bych tam i noc přečkal. Od boudy ale vedla vyšlapaná cesta směrem k vode, kterou jsem se vydal prozkoumat. Objevil jsem naprosto úžasnou skrytou plážičku jako dělanou pro stanování.
Zbytek mého dne bylo jen koupání a bloumání po Elstneru.
Písečná pláž s oblázky má jen jedno mínus, blbě se na ni staví stan, takže jestli se ráno neprobudím pod zborceným stanem, bude to malý zázrak.
