Vstávám v sedm. Usnul jsem asi až v jednu hodinu ráno, po tom co jsem to už nevydržel a uječenou televizi ztlumil.
Venku padají trakaře. Podle windy.com je tajfun skoro u mě a bude tu oxidovat tak do sedmi večer. No nic, asi mě čeká den strávený sledováním japonské televize, a krmení se lokálníma dobrotama z farmářského krámku, který je součástí infocentra. Jeden starý muž mi řekne že kola sem nesmí a tak jsem nebohého Pilgrima vystrčil ven do plískanice.
Před Michi no Eki zastaví maličký autobus který se v nárazech větru pohupuje jako low-rider. Jedna žena která vyšla z autobusu si mě všimla, zašla ke mě dovnitř a anglicky se zeptala jestli jsem v pořádku. Nakonec se na hodinku zakecáme, já mluvím o cestování, ona o Japonsku. Když vichřice lehce poleví, popřeje šťastnou cestu a naskočí do odjíždějícího autobusu.
Zajdu si do malého bistra, které tu je v rámci obchůdku s lokálním zbožím a milým personálem. Ukážu na jeden z obrázku aniž bych věděl o co se jedná a během chvilky mám na stole velkou misku rýže, miso polévku, wakame, takuan a tomu všemu vévodil talíř se smaženým šiškami neznámého složení, krouhaným zelím s neznámým sosem, kopeček majonézy a kus malého pomeranče.
Vše bylo vynikající a ony šišky byla ta nejšťavnatějsí smažená ryba, co jsem kdy jedl. Nemohl jsem přijít na to, co je ryba zač, optal jsem se kuchaře (Začal jsem se rozpomínat na zapomenuté základy japonštiny, které jsem se před deseti lety horko, těžko naučil.) co je to za rybu. Nejednalo se o nic jiného než o ústřice. Žrádlo! 😚👌
Vše bylo vynikající a ony šišky byla ta nejšťavnatějsí smažená ryba, co jsem kdy jedl. Nemohl jsem přijít na to, co je ryba zač, optal jsem se kuchaře (Začal jsem se rozpomínat na zapomenuté základy japonštiny, které jsem se před deseti lety horko, těžko naučil.) co je to za rybu. Nejednalo se o nic jiného než o ústřice. Žrádlo! 😚👌
Veselý chlapík se jmenuje Takehiko. Seděli jsme spolu několik hodin, povídal jsem hlavně já o cestování na kole, o Čechách a o Praze. Kombinujeme angličtinu a Google translátor. Takehiko se smál až se za břicho popadal a mým vyprávěním byl naprosto uchvácen a to až tak že zavolal přítelkyni a kamarádovi aby jim ukázal co za šíleného gaijina to potkal. Dostanu od něj pár tipů v okolí. Čas nám příjemně utekl, až na nás zasvítí paprsky zapadající slunce. Je pět hodin, tajfun je fuč, i když se ještě zvedá velmi silný vítr. Takehiko se se mnou rozloučí a odjede za domů do Miyazaki.
O chvilku později si se mnou začnou povídat starý muž co přišel chvíli po Takehikovi a postarší uklízečka. Bohužel naše povídání má mantinely v mé (ne)znalosti japonštiny, která dosahuje asi takové výše jako znalost angličtiny starého muže. Když jsem jim řekl že jsem Čech, pobavil mě starý muž tím, když oznámil že tak nevypadám. Nejsem prý širší než delší. Pochopil jsem že je na pěší pouti po svatyních, bude tu dnes přespávat se mnou. Bylo to fascinující, jelikož starému muži nebylo méně než 80 let.
V Japonsku je dlouhá tradice podobných poutí, jedná se o něco podobného jako pouť svatého Jakuba v Evropě. Lidé se tu vydávají na dlouhou pouť, při které obcházejí chrámy a svatyně. Co jsem pochopil, tak nejčastěji vede pouť kolem některého z velkých ostrovů. Mitchi no Eki vznikly přesně pro tyto poutníky, jako místo kde si můžou odpočinout.
Využiju toho že neprší a zaskočím se podívat do blízké Shintoistycké svatyně. Příjemné místo kde byl zrovna čilý ruch, jak mniši uklízel paseku způsobenou tajfunem.
Chci si zajít do restaurace na večeři, je už ale zavřená. Zajdu si do nedalekého supermarketu z kterého si odnesou bentô a onigir v 50% slevě (protože brzká zavíračka), takže mě vyšli nastejno jako plechovka piva která pod jídlo dobře sedne. Dohromady za necelých 80 Kč.
Jídlo bylo opět super, obzvlášť na hotovou že supermarketu. Překvapení pro mě bylo že to co vypadalo jako kuřecí v teriyaki, byl ve skutečnosti lilek v teriyaki. Špica, proč mě to doma nenapadlo? Lilek už jinak upravovat nebudu.
Průběžné píšu, sleduji sociální sítě a sem tam něco prohodím se starým poutníkem. Venku už fouká jen velmi mírně a nastane teplý večer. Venku na chodníku roztáhnu a zatížím stan aby vyschnul protože byl ještě totálně promočený z první noci. Už lehce zatuchl sakra. :/Než vyschnul sepíšu zbytek dne. Je po desáté a starý poutník už pár hodin spí v sedě. Na chvilku se probudí a tak se ho zeptám jestli je v pořádku a ať si jde lehnout na tatami. Na ty si nakonec nelehá a chce si ustlat na podlaze jelikož jeho batoh promokl a společně s ním i spacák. Zželelo se mi ho a tak mu nabízím svůj, poutník ale odmítá a za chvilku slyším jak spí.
Sbalím stan který je už suchý a jdu si také lehnout.
