čtvrtek 7. listopadu 2019

12.10. 2018 Den 15. - Prefektura Shizuoka, letiště Shizuoka a město Shizuoka

Vstávám ve čtvrt na sedm. V noci pršelo a je chladné ráno. Jen co vylezu z hammaky a rozlepím oči, přijde za mnou milý a mladý sedmdesátník (to není překlep, chlapík vypadal nanejvýš na 55) na smalltalk, prý sem chodí každé ráno, aby měl pohyb.

Vyjíždím ve čtvrt na devět.
Cesta vede podél čajových plantážích. Nic jiného se tu nepěstuje, jen čaj kam se podíváš. Jsem totiž v prefektuře Shizuoka, která si drží v čele produkce čaje v Japonsku, v které má 40% podíl.
Vyjedu na vrchol kopce a opře se do mě studený vítr. Oblékám jednu vrstvu termoprádla. Nad čajovými keři se mi otevře první pohled na horu Fugi. Vzdušnou čarou 80 km daleko a už teď se jedná o dechberoucí podívanou.


Dorazil jsem na letiště Shizuoka, když jsem na mapě viděl že mám cestu okolo, tak mě napadlo na letiště zajet jako poslední pokus o sehnání předplacené datové SIM. Na informacích mi milé a ochotné slečny, jednu SIMku prodají a i pomohou s její aktivací, která byla o něco složitější než posledně. (Hlavně chyběl návod v angličtině). Slečny byli zvědavé a uměli dobře anglicky, a po chvíli klábosení jsem si zašel do místní kavárny na kávu a dvě koblihy. Kdo by to byl řekl že kobliha sypaná mandlemi bude plněná slaným sýrem.

Sjezd do města Yaizu a cesta po hlavní ulici stále rovně jak podél pravítka. Jedu po cyklochodníku, z kterého po 10 km nasraně sjedu na silnici. Japonci u nájezdu na chodník staví hrozně hluboké koryta, což je po několika kilometrech naprosto k zešílení.
Míjím restauraci kde dělají katsudon a tak neodolám vidině skvělého oběda. Po jídle sepíšu půlku dnešního dne.


Poté už jen následoval ne moc záživný průjezd městem, zpestřený krásnou silnicí podél pobřeží s výhledem na město Shizuoka s Fujiyama v pozadí.
Ve Shizuoka jsem se zastavil ve velkém supermarketu. Tam jsem se chvíli přehrabování ve zlevněné pečivu společně se dvěmi dámami v důchodu. Koupil jsem hromadu udon nudlí, tekutý vývar a tofu které si udělám k večeři. K tomu mléko (musím ho mít každý den, tělo si ho žádá) a nějaká ta sušenka k tomu. Koupil jsem si ještě nanuka, kterého snim na lavičce před obchodem. Tam se se mnou zapovídá starší muž. Nabídl mi přenocování u něj, ale bydlí dalších 40 km daleko a za hodinu už bude tma.



Spaní jsem našel až na druhý pokus. Park č.1 byl totiž hlavně z betonu a bez záchodků. Našel jsem si tedy spaní na malém travnatém plácku uprostřed sídliště. Je tu pítko, hajzlíky a hezký trávník. Nic víc nepotřebuju... pravda ještě zásuvka by byla super... a rychlá WiFi ještě lepší.

Najeto 82 km