Vstávám v šest, posnídám chléb abych zdělal zbytek marmelády. Pokecám s místním, sbalím se a ve tři čtvrtě na osm vyrážím.
Skoro 30 km do města a po městě Fuji, kde se zastavím v sámošce na kávu a abych počkal asi dvacet minut než otevře obchod se sportovními potřebami a koupím maličkou 100 ml plynovou kartuši. To mi bude po zbytek Japonska stačit.
Zamířím na sever k patě hory Fuji. Následoval deseti kilometrový výšlap v náklonu 10-12%. Převýšení stále vyšší a teplota stále nižší, už po 7 kilometrech teplota spadla o pět stupňů, začal foukat studený vítr. Nakonec to dopadne tak že mám na sobě tři vrstvy triček a na kolenou návleky. Kousek od vrcholku narazím na maličkou rodinnou soba nudlárnu. Super, potřebuji se rychle najíst nebo padnu. Po příchodu dostanu hrnek horkého čaje, ukážu na obrázek co se mi líbí a připlatím si extra porci. Bohužel má volba padla zrovna na jídlo co se podává studené, ale i tak bylo výborné. Asi na mě bylo vidět že potřebuji zahřát, protože mi paní majitelka přinese konvičku horkého vývaru. Dobíjím a píšu, při čemž si pořučím ještě o jeden hrníček čaje.
Ještě kus nahoru a poté se silnice vyrovná a začne prudce klesat v serpentinách. Chvíli si užívám sjezd, ale něco se mi nezdá. Zastavím a kontroluji mapu. Samozřejmě jsem špatně odbočil. Divný, jak to že jsem si nevšiml odbočky na silnici, která je vyznačena žlutě.
Výšlap zpět a už vím proč jsem si silnice nevšiml. Jedná se totiž o štěrkovou cestu vedoucí do lesa. Tohle je fakt divný, jak může být tahle cesta vyznačená žlutě? Nicméně jsem se po cestě vydal. Vypadala jak polská lesní cesta, po něčem podobném jsem tu ještě nejel.
Dostal jsem se na úžasné pláně porostlé vysokou trávou, jak vystřižené z asijských MMORPG. Užívám si výhled a vrtá mi hlavou, co je tohle za místo. Cesta vypadá jak tankodrom... hele není tohle náhodou vojenský prostor? Tuhle domněnku mi potvrdí vojenský bunkr a o pár kilometrů dál americká letadlová základna. Projedu okolo, přičemž mě nadšeně zdraví skupinka vojáků.
Cesta začíná stoupat, čeká mě poslední dnešní výšlap, cca 8 km. Za hodinu se stmívá a do cíle něco přes 10 km. Hmm to dojedu zase za tmy.
Kopec nebyl tak hrozný stoupání bylo dlouhé ale relativně mírné. V půlce kopce začalo krápat ale naštěstí se nerozpršelo. Konečně nahoře. Už musím svítit, ale právě se nacházím v 1150 m.n.m. na to že jsem začínal v 5 m.n.m. se jedná o docela slušný výkon. Sjezd z kopce o nějakých 100 výškových metrů a už jsem u jezera Yamanaka. Okolo jezera vede cyklostezka jak ze snu.
Zajedu do velkého parku, nachází se tu veliké pódium, vedle luxusní záchodky a o kus dál altán ideální pro hammaku. Jsem prokřehlý, obzvláštní po umytí ve studené vodě. Je 12°C a teplota klesne i pod 10°C. K večeři dvojitá porce instantních nudlí, horké kakao a v devět na kutě.
