Zde v Japonsku je to mé druhé setkání s kudlankou, to první bylo před pár dny a skončilo dost neslavně, alespoň pro kudlanku. Rozhodla se totiž že se rozvalí přímo na bílé čáře krajnice. Bylo to ve stoupání, všiml jsem si ji na poslední chvíli, stačil jsem jen zařvat "Ty debilní strašilko!". Předním kolem jsem se těsně vyhnul, ale pak už jsem jen viděl, jak zelené tělíčko na bílé čáře mizí pod mým pomalu se otáčejícím zadním kolem.Kudlanku jsem nafotil a potom opatrně odnesl do keře. Dobalím stan a pustím se do psaní včerejška. To mi zabere dost času a tak do Yokohamy vyrážím až v půl desáté.
Nevím kde to ty lidi berou, ale většina lidí v Česku má pocit že Japonsko je placka... nebo že alespoň Tokyo a okolí. No musím vám říct že místní kopce mi dávají pěkně na prdel a je jich tu tolik že Praha je oproti tomu rovná jak Olomouc. Na druhou stranu jsou místní cyklochodníky jsou opravdu dobře řešené a přes velké křižovatky vedou lávky. Kola se tu využívají hodně a cyklistů je tu stejně jako pěších. Po chodnících se nedá jezdit moc rychle a proto volím většinou sinici. Po ní se jezdí v pohodě a nemám pocit že by mě chtěl někdo zabít. Hodně místních cyklistů co spěchají, jezdí v provozu stejně hojně jako po chodnících.
Yokohama je opravdu asijské velkoměsto jak jsem si ho představoval. Vysoké budovy, široké ulice, nadzemní dráha. Stačí ale zajet o ulici vedle a jste naprosto v jiném světě úzkých uliček, malých domků, obchůdku a restaurací. Zde jsem se také zastavil v maličké prádelně, abych usušil ráno vyprané prádlo, vypil kávu a něco sepsal.
Už jsem z Yokohamy viděl dost a tak jsem zamířil do centra Tokya kde mám zarezervovanou Hotel. Už zase dostávám hlad a tak z hlavní ulice zajedu mezi kancelářské budovy. V poledních hodinách najdete jídelnu na podobném místě snadno, táhne se z ní fronta. Do jedné si stoupnu, zaplatím v automatu vybrané jídlo, lístek odevzdám kuchaři na výdeji, posadím se a čekám až zavolají moje číslo. Mám štěstí číslo 05 náhodou vím jak se řekne. Tentokrát jsem si zvolil misku soba ve vývaru a miska rýže s osmaženým celým trsem shimeji hub namočeným v omáčce.
Jede se příjemně a docela rychle... na město. Bloky jsou tu samozřejmě o dost delší než na maloměstech a tak není čekání na světlech tak časté.
Jsem jen pár kilometrů od centra kdy mě osloví mladá Japonka na elektrické skládačce. Zrovna když jsem manévroval mezi auty a lidmi, s úsměvem a skvělou angličtinou se zeptala že to mám asi těžké. Na dobrou půl hodinu jsme se zapovídali, ptala se mě na cestování a vyprávěla jak se svým americkým manželem, také hodně procestovala. Bydlí hned u tokijské věže a tak jsme chvíli jeli společně. Na Tokyu je vidět jak žije blížící se olympiádou v roce 2020, která se bude konat právě zde.
Dokázal jsem, čtvrť Ueno a cíl mé cesty... a to jsem v půlce cesty nevěřil že to sem stihnu včas. Stojím před svým hotelem asi 200 metrů od Ueno Station. Z hotelu v Kagoshimě až sem to zabralo 18 dní a 1411 km. Jsem utahaný hladový a ani si neuvědomuji že jsem v cíli.
V restauraci jsem také narazil na Zdeňka a ostatní kteří se mnou přiletěli do Kagoshimi. Společně jsme povečeřeli, bohužel únava, hlad a nasranost se podepsali na mé mizerné náladě.
Po jídle jsem se rozloučili a já vyrazil na nádraží abych se optal na úschovnu zavazadel. Na informacích mi sdělili že úschovnu na objemné zavazadla tu nemají, ale ochotné slečny mi pomohli se službou Ecbo Cloak, která umožňuje si krátkodobě uskladnit věci v některé z četných internetových kaváren s provozem 24/7. Jedna se nachází hned u nádraží. Udělal jsem rezervaci na dvě velká zavazadla a rovnou se šel do oné kavárny zeptat, jestli se sem vůbec zabalené kolo vejde. Jedná se o zakouřené a upocené nerdovské doupě, kde jsem s podivnou, uhrovitou entitou zjistil, že se do jedné kóje mé věci pravděpodobně vejdou.
Zpátky u mého hotelu kde si zatím uložím mé brašny, to prý jako že můžu. Vše sundat, opatřit štítkem s číslem mé kóje, uložit a Pylgrima odvezu na nedalekou stanici Ueno. Zde se nachází velké parkoviště pro kola kde můžu Pilgrima uložit za ¥100 na 6 hodin. Super.
Zpět v hotelu kde jsem se konečně ubytoval. Jedná se o jeden ze slavných kapslových hotelů, který jsem prostě musel vyzkoušet. Navíc hotel za ¥5700 na dvě noci v centru Tokya, jen tak neseženete.
Kapsle je prostorná a pohodlná. Rozhodně mnohem větší než můj stan. V hotelu jsou skvělé společenské lázně se saunou, masážní křesla, samoobslužná prádelna a každý den čistý ručník a jednoduché kimono. Za ty prachy super. Povečeřím bentō z vedlejšího 7 ELEVEN a při jídle pokecám s Italem který cestuje mezi Tokyem, Kyōtem a Honk Kongem (když mu vyprší turistické vízum v Japonsku) živící se jako pouliční umělec.
Ve své kapsli chvíli píšu, ale jsem tak unavený že usnu s telefonem v ruce.
Najeto 68 km
