Po výšlapu slušného trháku, mě hned za městem čekala série tunelu, z toho nejdelší měl přes dva kilometry.
Poté sjezd dolů přímo k pobřeží Japonského moře a po silnici 378.
378 je překrásné silnice vlnící se přímo po pobřeží a naskytuje nádherný výhled na moře a vzdálené ostrovy. Odhadem má tak 30-40km.
Na 378 jsem se také poprvé setkal s japonským značením cyklotras. Jednoduše se k bílé krajnici přimaluje i modrá a na ní jsou občas napsané informace pro cyklisty. Funguje to celkem dobře. Na právě straně byla téměř pořád široká cyklostezka, ale díky široké krajnici a naprosto perfektnímu asfaltu, jsem si řekl "fuck it" a jel jsem většinu dne po silnici. Pojedu alespoň rychleji.
Jednou mě značení na pruhu upozornilo na odpočívadlo a rozhodl jsem se zastavit na oběd. V krámku byla jen zelenina a žádné hotové jídlo. Koupil jsem jen kousek sladkého pečiva, že si ji alespoň dám ke kávě. Bylo na mě asi vidět, že mám hlad. Protože mě oslovil místní muž, že naproti dělají jyakoten, koukám nechápavě na něj a on řekne tempura a to už se mi rozzáří oči. Uklidí
m nakup do brašny a přes ulici na mě mává onen muž. Oprýskaná budova nějaké dílny s přístavkem na kterém je vybledlý nápis jyakoten v hiraganě. Z dálky slyším jak muž uvnitř říká: "Přivedl jsem vám gaijina". "Gaijina?" Podivín se starý kuchař který se naklání přes pult. Vybavení staré ale čistě a kuchaři jsou dva, kteří mají dohromady minimálně čtvrt tisíciletí. Tam jsem pochopil že se nejedná o tempuru co jsem čekal (V Japonsku je tempura obecný výraz pro smažené.). Jedná se o smažený fishpie. To takhle vezmete malé rybky a rozemelete je i s kůží na nevzhlednou šedou hmotu. Tu jeden z kuchařů měl ve velkém šupleti z které špachtlí vykrajoval obdélníkové plátky. Ty druhý kuchař zprudka smažil v oleji. Výsledek není noc sexy, ale je to moc dobrý. Obzvlášť když jsem si jyakoten dál na zbylý chléb se zbylým salátem.
Poté sjezd dolů přímo k pobřeží Japonského moře a po silnici 378.
378 je překrásné silnice vlnící se přímo po pobřeží a naskytuje nádherný výhled na moře a vzdálené ostrovy. Odhadem má tak 30-40km.
Na 378 jsem se také poprvé setkal s japonským značením cyklotras. Jednoduše se k bílé krajnici přimaluje i modrá a na ní jsou občas napsané informace pro cyklisty. Funguje to celkem dobře. Na právě straně byla téměř pořád široká cyklostezka, ale díky široké krajnici a naprosto perfektnímu asfaltu, jsem si řekl "fuck it" a jel jsem většinu dne po silnici. Pojedu alespoň rychleji.Jednou mě značení na pruhu upozornilo na odpočívadlo a rozhodl jsem se zastavit na oběd. V krámku byla jen zelenina a žádné hotové jídlo. Koupil jsem jen kousek sladkého pečiva, že si ji alespoň dám ke kávě. Bylo na mě asi vidět, že mám hlad. Protože mě oslovil místní muž, že naproti dělají jyakoten, koukám nechápavě na něj a on řekne tempura a to už se mi rozzáří oči. Uklidí
m nakup do brašny a přes ulici na mě mává onen muž. Oprýskaná budova nějaké dílny s přístavkem na kterém je vybledlý nápis jyakoten v hiraganě. Z dálky slyším jak muž uvnitř říká: "Přivedl jsem vám gaijina". "Gaijina?" Podivín se starý kuchař který se naklání přes pult. Vybavení staré ale čistě a kuchaři jsou dva, kteří mají dohromady minimálně čtvrt tisíciletí. Tam jsem pochopil že se nejedná o tempuru co jsem čekal (V Japonsku je tempura obecný výraz pro smažené.). Jedná se o smažený fishpie. To takhle vezmete malé rybky a rozemelete je i s kůží na nevzhlednou šedou hmotu. Tu jeden z kuchařů měl ve velkém šupleti z které špachtlí vykrajoval obdélníkové plátky. Ty druhý kuchař zprudka smažil v oleji. Výsledek není noc sexy, ale je to moc dobrý. Obzvlášť když jsem si jyakoten dál na zbylý chléb se zbylým salátem.
Když už v zpoza zatáčky se v dálce vyloupne Matsuyama, 378 se stočí nahoru do kopců a zpátky dolů do údolí.
Matsuyama je velké město rozprostřené po nížině a z města sem a tam vyrůstají menší kopce.
Původně jsem neměl moc v plánu se do města dívat, ale střed Pilgrima začal mít vůli a já si všiml že jedna z vymezovacích podložek praskla a je jen otázka času než se vytlačí ven. Vygooglil jsem si největší cykloobchod a zamířil do centra.
Pohyb ve městě je na pohodu stejně jako v jiných městech. V onom velkém shopu podložky neměli, vypadalo to že dělají jen městská kola a na ty se tu používají levnější komponenty. Navedly mě ale do obchodu Pro Bike.
Ten byl zavřený, ale z druhé strany byla otevřena garáž a v té jsem oslovil může ve středních letech u kterého seděl syn a bez přestání hrál na telefonu. Zeptal jsem se jestli mají zavřeno a muž mi skvělou angličtinou řekl že mají close-day, ale že nevadí ať řeknu co potřebuji. Řekl jsem mu to a za minutku mi přinesl podložku, koupil jsem raději dvě a sympatický pán domu se mě zeptal jestli budu zůstávat přes noc v Matsuyamě? Bohužel nemůžu, potřebuji ujet ještě nějaké kilometry, abych dohnal zdržení. Výměnou podložky jsem se nezdržoval, ještě nějaký ten kilometr vydrží.
Matsuyama je velké město rozprostřené po nížině a z města sem a tam vyrůstají menší kopce.Původně jsem neměl moc v plánu se do města dívat, ale střed Pilgrima začal mít vůli a já si všiml že jedna z vymezovacích podložek praskla a je jen otázka času než se vytlačí ven. Vygooglil jsem si největší cykloobchod a zamířil do centra.
Pohyb ve městě je na pohodu stejně jako v jiných městech. V onom velkém shopu podložky neměli, vypadalo to že dělají jen městská kola a na ty se tu používají levnější komponenty. Navedly mě ale do obchodu Pro Bike.
Ten byl zavřený, ale z druhé strany byla otevřena garáž a v té jsem oslovil může ve středních letech u kterého seděl syn a bez přestání hrál na telefonu. Zeptal jsem se jestli mají zavřeno a muž mi skvělou angličtinou řekl že mají close-day, ale že nevadí ať řeknu co potřebuji. Řekl jsem mu to a za minutku mi přinesl podložku, koupil jsem raději dvě a sympatický pán domu se mě zeptal jestli budu zůstávat přes noc v Matsuyamě? Bohužel nemůžu, potřebuji ujet ještě nějaké kilometry, abych dohnal zdržení. Výměnou podložky jsem se nezdržoval, ještě nějaký ten kilometr vydrží.
Cesta z města směrem na východ a přitom se poohlížím po elektru (potřebuji kabel k nabíječce baterií do foťáku), nikde nic a ani místní o žádném elektru v blízkém okolí nevědí. No tohle bych od Japonska vážně nečekal.
 |
| Nocoviště u baseballového hřiště. |
Umýt, vyprat, uvařit rýží, uvařit kararaisu (Představte si kostku Magi co vám že všeho udělá hustou a pikantní karí omačku.) s cibulí a mrkví. Je to dobrý a je toho příliš takže mi zbude i na velký vydatný oběd.
Postavím stan a ulehám ke psaní a následně spaní.
Dnes je to dobrý, spát jdu už před desátou.
Dnes je to dobrý, spát jdu už před desátou.
Najeto 80 km
