Už v půl šesté mě budí silný déšť bubnující na stříšku. Naštěstí je dost široká abych byl v suchu. Dám vařit čaj a zajdu k řece kam přes noc vítr odvál tričko které jsem nechal sušit na trámu. Posnídám a pomalu se balím. Střídavě prší a chčije. Pochybuji že se to v příštích hodinách nějak razantně změní. Obléknu pončo a v osm hodin se vydám vstříc stoprocentní vlhkosti.
I přes déšť to byla úžasná cesta divokým údolím, naprosto nenáročný 20 km dlouhý sjezd. I přes déšť a mokro v botách jsem šťastný. Mám pocit že lepší místo jsem ještě nenavštívil. Scenérie je dech beroucí.Při jedné obzvlášť silné přeháňce se schovávám u nějaké kanceláře ve vesnici. Čas využít signál a dát o sobě vědět. Lidé v kanceláři na můj příjezd před jejich okna vůbec nereagovali a to je na mě ve žlutém ponču obzvlášť hezký pohled. To je to slavné japonské, pracovní nasazení.
Po 30 km jsem zastavil v městečku Tosa, hladový jako vlk. Před místním malým supermarketem grilují čerstvé ryby, nemám tušení co to bylo za druh... úzká a dlouhá. Jednu koupím, krásné totiž voní. V marketu jsem udělal mega nákup, abych pokryl snídani a několik příštích večeří + bentō jako přílohu k rybce. Do ryby a bentō jsem se pustil na lavičce přímo před obchodem. Při jídle si se mnou začne povídat chlapík který doplňoval peníze v bankomatu. Uměl docela dobře anglicky.
Při balení nákupu do brašny se se mnou dá ještě do řeči místní učitelka v důchodu a to je tak vše na co mé znalosti japonštiny stačili, byla to super milá čupr babča. Asi jí rozmluva se mnou potěšila a tak jsem jako hodná opička dostal banán.
Při balení nákupu do brašny se se mnou dá ještě do řeči místní učitelka v důchodu a to je tak vše na co mé znalosti japonštiny stačili, byla to super milá čupr babča. Asi jí rozmluva se mnou potěšila a tak jsem jako hodná opička dostal banán.
Jede se mi naprosto skvěle, přestalo pršet, vysvitlo slunko a polykám jeden kilometr za druhým. Jen tak co kdyby, jsem zkusil připojit mobil k dynamu a mobil se začne nabíjet. No super, že by to byla opravdu jen voda, která se při tajfunu dostala kam neměla?
Zastavil jsem u Michi no Eki které je zároveň i muzeem Yōkai. Já který hrál Nioh a Okami je už všechny znám. Při focení starého zeleného autobusu mi řidič připomene že nedaleko odtud je liánovitý most Kazurabashi na který jsem se chtěl podívat a který jsem málem minul. Dám kafe a otočím to zpět abych se vrátil na odbočku ani né 3 km daleko. Tohle bude určitě stát za to.
Zastavil jsem u Michi no Eki které je zároveň i muzeem Yōkai. Já který hrál Nioh a Okami je už všechny znám. Při focení starého zeleného autobusu mi řidič připomene že nedaleko odtud je liánovitý most Kazurabashi na který jsem se chtěl podívat a který jsem málem minul. Dám kafe a otočím to zpět abych se vrátil na odbočku ani né 3 km daleko. Tohle bude určitě stát za to.
Díky mapám.cz a výškového profilu co se u tras zobrazuje, jsem věděl že mě čeká pěkný výšlap. Přesněji 750 metrů převýšení v odpoledním pařáku. V půlce kopce potkám dvojici čínských cyklistů mířící dolů. Milí chlapíci, rozebíráme krásy cyklistiky v Japonsku.
Zbytek výšlapu, kilometr dlouhý tunel a parádní sešup po serpentinách s krásným výhledem.
Před návštěvou mostu mě zase přepadl vlčí hlad a tak jsem ji zahnal dvěmi meronpan a litrem slazeného... asi kefíru. Celkem překvapení.
Kazurabashi je opravdu zážitek. Most je jak z jiného světa a nemohl jsem si nechat ujít se po něm projít. Zaplatil jsem ¥500 poplatek. Chodíte po úzkých plaňkách, které jsou stejně široké jako mezery mezi nimi. Kolik tak v divoké řece skončilo mobilů, foťáků a děti? Nic pro ty co se bojí výšek a trpí závratěmi. Na druhé straně jsem se zašel podívat na monumentální vodopád. Chvíli jsem si hrál s myšlenkou se pod ním vykoupat, alespoň do té doby než jsem vyzkoušel teplotu vody.
Zbytek výšlapu, kilometr dlouhý tunel a parádní sešup po serpentinách s krásným výhledem.
Před návštěvou mostu mě zase přepadl vlčí hlad a tak jsem ji zahnal dvěmi meronpan a litrem slazeného... asi kefíru. Celkem překvapení.
Kazurabashi je opravdu zážitek. Most je jak z jiného světa a nemohl jsem si nechat ujít se po něm projít. Zaplatil jsem ¥500 poplatek. Chodíte po úzkých plaňkách, které jsou stejně široké jako mezery mezi nimi. Kolik tak v divoké řece skončilo mobilů, foťáků a děti? Nic pro ty co se bojí výšek a trpí závratěmi. Na druhé straně jsem se zašel podívat na monumentální vodopád. Chvíli jsem si hrál s myšlenkou se pod ním vykoupat, alespoň do té doby než jsem vyzkoušel teplotu vody.
Už se začíná smrákat a já hledám místo na spaní. Jako poslední šance se nabízí Michi no Eki asi 3 km odtud, všiml jsem si ale velkého několika patrového parkoviště, pár stovek metrů od Kazurabashi. V nejvzdálenějším okraji velkého parkoviště stojí velké dřevěné pódium se střechou. Myslím že jsem našel svoje nocoviště.
Na opuštěných záchodcích jsem se celý umyl, vypral propocené tričko a nechal nabíjet powerbanku s baterií do foťáku než si ukuchtím. Opět kararaisu ale tentokrát jsem cibuli a mrkev vylepšil batátem. Zjišťuji že uvařit rýží v ešusu umím už naprosto dokonale. Hell yeah. Sepsat den a spát.
Na opuštěných záchodcích jsem se celý umyl, vypral propocené tričko a nechal nabíjet powerbanku s baterií do foťáku než si ukuchtím. Opět kararaisu ale tentokrát jsem cibuli a mrkev vylepšil batátem. Zjišťuji že uvařit rýží v ešusu umím už naprosto dokonale. Hell yeah. Sepsat den a spát.
Najeto 92 km
