Vstávám v šest. Přes to že v noci jezdilo okolo mě docela dost aut, vyspal jsem se v celku dobře. Rozhodně to byla klidnější noc než před dvěma měsíci u jedné maďarské silnice plné děr, přes které jezdili kamiony.
U balení stanu zjistím že po včerejší větrné noci se úplně rozpadl konec jedné ze stanových tyčí.
Sbalil jsem se a popojel pár metrů na dlážděný plácek ve stínu. Shodil z Pilgrima brašny, otočil ho vzhůru nohama a jal se konečně vyměnit podložku u středu. Celé středové složení bylo pěkně zahnojený. Vyčistit, namazat, dát novou podložku a vše zase nasadit zpět. Easy a necelá půlhodinka práce.
Od včerejšího odpoledne mi kompletně došlo místo v GoPru, potřebuji někde sehnat počítač abych vše z karty přehrál na externí HDD. Googlení internetovych kaváren mi moc nepomohlo. Kavárny vypadají spíš jako videoherna. Našel jsem si tedy obecní knihovnu, která za pár minut otvírala.
Knihovna se nachází v šestém patře kancelářské budovy. Přivedou mi anglicky mluvící kolegyni která má i známého Čecha a příbuznou v Čechách. Ta mi řekne že bohužel tu mají pouze terminály k přístupu do databáze, ale ochotně mi pomohla vyhledat dvě internetové kavárny, kde by mohli být počítače k dispozici. První z se jmenovala I-café.
Knihovna se nachází v šestém patře kancelářské budovy. Přivedou mi anglicky mluvící kolegyni která má i známého Čecha a příbuznou v Čechách. Ta mi řekne že bohužel tu mají pouze terminály k přístupu do databáze, ale ochotně mi pomohla vyhledat dvě internetové kavárny, kde by mohli být počítače k dispozici. První z se jmenovala I-café.
Necelé tři kilometry a stojím u kavárny. Dovnitř se muselo speciálním výtahem, podnik se nachází v druhém patře malého nakupáku. Parádně zařízená kavárna s malými kójemi s počítači. Celé to vypadalo jako openspace kancelař, lemovaná knihovnami s mangou. Musel jsem si udělat členství. Káva, čaj a džusy v ceně, vaří tu a co jsem pochopil, tak se tu dá i přenocovat jelikož mají otevřeno 24/7.
Díky slotu na karty šlo kopírování 64 Gb videa celkem rychle. Nevím jak dlouho jsem tam seděl ale zaplatil jsem něco přes ¥600.
Díky slotu na karty šlo kopírování 64 Gb videa celkem rychle. Nevím jak dlouho jsem tam seděl ale zaplatil jsem něco přes ¥600.
Jedu přes centrum a tak se v jednom nákupním centru zastavím pro jídlo. Koupím bentō se smaženou rybou a světe div se, bramborovým salátem, k němu jsem rýží ještě nejedl. Bentō jsem zdlábnul na zídce před nakupákem, pozorujíc houfy mladých cosplayerů. Na to abych cosplaye poznal, jsem už moc dlouho mimo anime dění. Kvalita cosplayu se ale moc neliší od té co vidíme u nás. Některé super, většina meh.
Jen to vypadá že Japonky se nejodvážněji oblečou jen do cosplaye. Myslím že v Evropě se ženy umí oblékat lépe... a tím nemyslím odvážné modely. Jen mám takový pocit, že japonský způsob oblékání je také takový... meh.
Jen to vypadá že Japonky se nejodvážněji oblečou jen do cosplaye. Myslím že v Evropě se ženy umí oblékat lépe... a tím nemyslím odvážné modely. Jen mám takový pocit, že japonský způsob oblékání je také takový... meh.
Opět obchodní centrum Aeon, včera jsem si tu totiž všiml outdoor obchodu a tak se ptám na náhradní stanové tyčky. Bohužel nemají, ale milý prodavač mě nasměruje do obchodu Go Go Camp který je 8 km daleko. Takhle jsem si tu prohlídku města, včera večer nepředstavoval.... a ferry v 13:25 už určitě nestihnu, no co se dá dělat.
Tyčky jaké jsem potřeboval neměli, koupil jsem ale jakési hliníkové na stavbu přístřešku. Snad to za těch ¥3500 bude fungovat.
9 km do přístavu, za ¥2500 kupuji pro sebe a Pylgrima lístek. Jede to za hodinu a půl. Čekání si krátím opravy stanové tyče. Vadnou část jsem odstranil a místo originálních konců které se zasunují do stanu jsem použil konce hliníkové které jsou sice neohebné ale krátké, a dohromady dávají délku vadného kusů. Aby se originální tyčky do hliníkových nezajížděli, obmotal jsem tyč obligátní tejpou a vyrobil tak jakousi zarážku. Je to hnusný, ale je to moje, tak co? Snad to bude fungovat. Ještě mi zbývá nějaký čas a tak si konečně zašiji díru v nohavici, kterou tam mám od mého karambolu před šesti dny.
Potom jen píšu a mlsám zmrzlinu a sušenky.
Půl hodiny před vyplutím přirazí trajekt a já se odeberou na stanoviště. Tam se dám do řeči se sympatickou rodinkou motorkářů, kteří cestují na krásných starých motorkách. Standardně hladké nalodění.
Rozvalím se na pódiu, fotím vzdalující se Shikoku, mlsám Pocky, píšu, baštím onigiri a přemýšlím že se pustím do Snikersky. Bodlo by kafe, ale na to už je dost hodin.
Potom jen píšu a mlsám zmrzlinu a sušenky.
Půl hodiny před vyplutím přirazí trajekt a já se odeberou na stanoviště. Tam se dám do řeči se sympatickou rodinkou motorkářů, kteří cestují na krásných starých motorkách. Standardně hladké nalodění.
Rozvalím se na pódiu, fotím vzdalující se Shikoku, mlsám Pocky, píšu, baštím onigiri a přemýšlím že se pustím do Snikersky. Bodlo by kafe, ale na to už je dost hodin.
Po přistání do noční Wakayami jsem se rozloučil s japonskými motorkáři a každý jsme se vydali svým směrem. Já mířil kousek za centrum, kde jsem na mapě viděl velký park u řeky. Stan postavím vedle přístřešku který by byl ideální pro zavěšení hammaky, potřebuji ale vyzkoušet vyspravenou tyč a tak stavím stan.
Tyč funguje skvěle z čehož mám velkou radost. Ještě větší radost mám když si dám první pořádnou koupel od té chvíle, co jsem opustil hotel v Kagoshimě. Břeh byl sice vysoký a celému se mi tam lézt nechtělo, tak jsem se alespoň poléval ešusem a důkladně se vydrhl. V teplém bezvětří nebylo nic lepšího.
Ve stanu povečeřím jedno onigiri, chvíli píšu a v devět jdu spát.
Najeto 32 km
