9.10. 2018 Den 12. - Geku a Futamiokitama

Vstávám ve čtvrt na sedm. Je chladné ráno a uprostřed noci jsem si musel obléknou kulicha a mikinu, hory no. Stan je pěkně orosený. Posnídám zbytek cereálií, meronpan a chléb s marmeládou. Při čemž nechávám stan uschnout na sluníčku. Piju čaj a dopisuji to co jsem večer nestihl. Další ze stanových tyček (Před pár dny narychlo vyspravená tejpou, protože se začala podezřele ohýbat.), už také definitivně rupla. Než abych čekal až nade mnou stan spadne, rychle tyčku vyměním za hliníkovou která přijde hned za nový hliníkový konec. Doufám že už žádné nepovolí, jinak budu muset začít ohýbat hliníkové tyče a to nevím, jak by dopadlo. Odjíždím až v devět hodin, dnes se nehodlám nijak hnát. To jaký jsem tvrďák, jsem si připomněl už včera. 

Hned na začátek výšlap, abych se v ranním chládku hezky zahřál a nasledováno asi 5 km krásné houpačky. Cesta byla opět nádherná, silnice se změnila v úzkou silničku tak na jedno auto, lemovaná dřevěnými sruby u křišťálově čisté říčky. Divím se že nepotkávám žádné auto a hle, uzavírka. Jsem na kole, to projedu. Cesta vedla dolů podél skaliska. Uzavírka byla kvůli následkům tajfunu, na silnici byl nepořádek a kamení. Bylo vidět jak maličké pramínky se během tajfunu staly rozbouřenou řekou a strhávali s sebou stromy jako by to bylo sirky. Naštěstí scénáře které jsem si představoval, jako zpřetrhané mosty a kmeny padlé přes cestu se nekonali. Takže pohodlný sjezd s trochou bordelu, ale zohýbaná svodidla člověku připomínala sílu živlů.
Dostávám se do krásného údolí s pár domky a čajovými plantážemi hned u silnice.
Ve vesničce pod horami zastavují na kávu a donut. Je příjemné počasí. Obloha bez mráčku, 25°C, lehký větřík, ideál.

Vedlejší silnička vede několik desítek kilometrů okolo políček a sadů.
Jedna hodina po poledni, mám hlad. Projíždím městečkem po vedlejší ulici a ne a ne žádná restaurace. První podnik s jídlem vyhrává. Bohužel místo vymodleného ramenya, se objevila jen sámoška a tak zaženu hlad v ní. Těstovinový salát a bentō.

Po 4 km jsem dojel do svatyně Geku ve městě Ise. Jedná se o jednu z nejsvětějších Šintoistických svatyní v Japonsku. Upřímně jsem čekal něco lepšího, jedné co tu stalo za pozornost byli prastaré stromy. Asi mám mnohem raději malé svatyňky, stavěné vedle cest a porostlé mechem. Tohle místo díky novosti svatyní působilo spíš jako kulisa. Alespoň jsem si koupil cestovatelský talisman, abych měl nějaký suvenýr z Japonska.

To svatyně Futamiokitama, vzdálená jen něco přes 8 km od Geku, bylo něco jiného. Nachází se na skalisku u pobřeží s krásnou tôri bránou a lany přepásanými okolo skaliska. Moc hezké a romantické místo.

Přijel jsem do přístavního města Tosa, takový malý turistický rezort a akvárium. Když přijíždím do přístavu tak akorát vidím odjíždět můj trajekt do Tahary, no což alespoň si Zajdu někam na jídlo.
Koupím lístky a v restauraci si dám dušené hovězí na cibulce na misce rýže přelité vývarem a k tomu miska miso. Bylo to skvělé, jen jsem si nevšiml že jídlo stojí ¥2000.... no bylo to fakt dobrý a za ty prachy to stálo.

Poslední ferry toho dne v 17:45, proběhlo v celku standardně a v 19:00 jsme přistáli ve městu Tahara. Uvědomil jsem si že vždy když vyjíždím z trajektů mám stejný příjemný pocit, jako když začínáte hrát novou open-world videohru. Pocit příjemného očekávání a těšení se z nového objevování. Bohužel se jednalo o mé poslední ferry zde v Japonsku.

Hned v přístavu je velké Michi no Eki i s velmi hezkou zatravněnou plochou opodál. Já si ale vyhlédl jeden park vzdálený asi 4 km podél pobřeží.
Cesta byla v naprosté tmě jen za světla mě čelovky, která je spíš na posvícení uvnitř stanu než na kole. Nicméně jsem nepotkal jediné auto a mohl si alespoň vychutnat obrovské množství hvězd.
Z parku toho moc nevidím protože tma, ale vypadá to že je v polo rozestavěném stavu. Jezírko polo vypuštěné, sezení na umělém kopečku obehnané zábranou. V jednom altánu nad jezírkem by se dala dobře zavěsit hammaka, ale zahuštěné jezírko zarostlé lekníny, vypadá jako dokonalá líheň komárů a já bych jim tu nerad zavěsil svačinu přímo pod nosem. Záchodky naštěstí fungují a tak se pořádně umyji v umyvadle, uvařím instantní nudle které zhltnu uvnitř stanu při sledování YouTube. Psát se mi nechce a tak se rozhodnu že dnešek dopíšu zase až ráno. Po deváté jdu spát.

Najeto 86km