Vše sbaleno. Kolo s "poetickým" jménem Pilgrim of Londor (protože Dark Souls) řádně otestováno, posnídal jsem poslední netrvanlivé zbytky z lednice, udělal selfíčko, zamkl a vyrazil směr Mělník.Celý můj nasledující výlet se nesl ve znamení jednoho pravidla: Žádné plány.
Což neznamená že jsem neměl daný cíl, měl jsem jich hned několik a první z nich byl dojet po slavné polabské cyklotrase, z Mělníka až do Cuxhavenu kde se Labe vlévá do severního moře.
Za první den mám na tachometru 96 km. Rutinní cesta do Mělníka, pohodlná cyklostezka podél Labe a k obědu nejhorší Caesar salát v životě v Roudnici nad Labem.
Poté co jsem vyjel na kopec za Roudnicí, otevřel se mi krásný výhled na České Středohoří. Na večer jsem byl pozvaný bývalým kolegou co bydlí kousek za Lovosicemi ve vesnici Vchynice, takže piva, grilování a velká postel na spaní. První den jak má být.
Dalšího dne jsem projel krásným Opárenským údolím, méně krásným Ústím nad Labem a ošahal cyklo-š-utr pro štěstí. Na začátku Děčína jsem se zastavil na oběd a jelikož to byl na dlouhou dobu moje poslední jídlo v Čechii, nemohl jsem si objednat nic jiného než smažený sýr.Překročil jsem hranice do Německa. Na tachometru je po dnešku 100 km, slunce schované za mraky a naprosto nenáročná cesta způsobila, ze dnes to jelo skoro samo. Při obhlídce perspektivního místa k táboření, ke mě přišel starý rybář prosit o půjčení pumpičky. Pumpičku jsem mu půjčil a rovnou jsem starému muži pomohl s napumpováním jeho kola, při té příležitosti jsem se posunky zeptal, kde bych tu mohl postavit stan, bohužel stařeček mě špatně pochopil a místo nabídnutí noclehu se sprchou a tříchodovou večeří mi pouze ukázal cestu k nejbližšímu kempu. Naštěstí jsem nedaleko našel krásné místo na písčitém břehu Labe asi 4 km od města Pirna.
Hned po ránu mi došlo, že spát na písečné pláži není takové terno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Po nasnídání a sbalení hroudy písku (dříve stan), jsem čile vyrazil do Drážďan. Po cestě se dal do řeči s trojicí Němců (dva postarší muži a jedna sympatická slečna), kteří měli namířeno stejným směrem. Cesta nám rychle ubývala a slečna Kathrin se ukázala jako dobrý zdroj informací o okolních pamětihodnostech. V Drážďanech jsme se rozdělili, jelikož já si chtěl prohlédnout město a ona trojice pokračovala dál do MeiBen. Po prohlídce města, nákupu a obědě v parku mezi místní studenty, jsem sedl na kolo a po krátké bloudění rozkopaným městem jsem vyrazil směr MeiBen.
Neujel jsem ani 3 km, když sem se při kochání okolní industriální krajinou přiblížil příliš blízko k zábradlí lemující pravou stranu cyklostezky. Zavadění pravé přední brašny o zábradlí následoval můj plavný let vzduchem společně s kusy brašny. Po ohledání odřenin a pohmožděnin a vylovení brašny z kopřiv za zábradlím, jsem shledal pravou brašnu s napůl utrženými háky kterými se upevňuje k nosiči. Po zhruba půl hodině jsem jako správný MacGyver (sledování Trabantem napříč kontinenty také udělalo hodně) jsem do roztržené plastové desky vyvrtal švýcarákem nové díry pro háky a roztrženou nepromokavou látku opravil pomocí tejpy. Vypadá to že to nějaký ten kilometrů vydrží, případné nové brašny tu nebude problém sehnat. (Pozn. Vydrželi dalších 9 000 km, než jsem si koupil nové.)
MeiBen je moc hezké městečko s úzkými uličkami a krásným zámkem. Hned po příjezdu do městečka jsem si sedl do místní kavárny že přes notebook nabiji GoPro, powerbanku, mobil a za zálohuji nějaké videa. Bohužel při onom karambolu dostal zásah i displej notebooku, který je tím pádem kaput.
Po hodině dívání se na pavučinu napříč displejem, nabíjení a prožívání menší krize, jsem před kavárnou narazil na onu trojici Němců, kteří se zrovna bookovali ve vedlejším hotelu. Nabídka společného piva by přišla vhod, proto jsem se vydal obhlédnout ani ne kilometr vzdálený kemp, který se mi ukázal na Mapy.cz. Z kempu se vyklubalo dlážděné parkoviště pro karavany a platit 60 € za hotel se mi opravdu nechce, tak jsem se vydal hledat místo pro hammaku, jelikož pravděpodobnost deště je téměř nulová.
Našel jsem krásné místo pod prastarou vrbou, na kamenitém břehu krásně teplého Labe. Na protějším břehu stojí osamocený kostelík, který každou hodinu odbývá za doprovodu cvrčků a žab. Skoro perfektní, kdyby tu nebylo všude nasráno od ovcí.
