Zkontrolováno, sbaleno, rozloučil se s Petrou a odvezu se metrem z Letňan na Opatov, abych ušetřil zbytečných 30 km skrz město.
Je 12:15 což je dost pozdě na to vyrážet. Dnes mám v plánu přespávat u nádrže Trnavka vedle Červené Řečice, je to sice 80 km ale do setmění bych to mohl stihnout. Počasí je příjemné, tím myslím olovnatá obloha, 25°C a častéh mrholeni. Po rozpáleném létě strávené ve vydýchaném prostoru je něco takového příjemná změna. Jsem zvědavý co budu říkat za pár dní.
Prvních 30 km za Prahou je poměrně nuda, zpestřena jen krůtím chovem na jedné zahradě.
Konečně přichází první vonící les, po chvíli se silnice mění v asfaltovou cestu, která plynule přechází v lesní cestu. Zjišťuji že jsem sjel z trasy ale jako správný muž se nechci vracet, na mapě je vidět že cesta po 3 km naváže na mou trasu. 3 km plné bahna, vody a popadaných stromů. Takže na konci vypadá kolo i já jako by jsme byli už minimálně 2 týdny na cestě. 😎 Podobné to dopadlo když jsem se chtěl vyhnout rušné silnici 1. třídy směrem na Benešov, jen bez přenášení kola přes spadané stromy a s občerstvením v podobě natrhaných jablek.
Benešov se mi nikdy moc jako město nelíbil, i když za poslední 10 let, co jsem tu byl naposledy, trochu prokouklo. Zastavil jsem se v hospodě na Kofolu, smažák a okurkový pohár.
Zprasit se smažákem se vyplatilo, následovali same kopce, mírný déšť a zase kopce. Kdo by to byl čekal když už jsem na Vysočině, že? Téměř nic nefotím, než šedá obloha, kopce a údolí schované pod olovnatým příkrovem. Jde na mě vyčerpání a tak se v jedné vesnici přikrmují sladkými jablky co visí přes plot.
Stmívá se, do cíle dorazím určitě dávno po setmění. V Horní Lhotě pro jistotu doplním do všech nádob vodu. Kousek za Lhotou jsem si všiml že mířím přímo do černých bouřkových mraků, vypadali jako by se jich člověk mohl dotknout. Chvíli to vypadalo že bouřka se drží předemnou, ale potom mi došlo že jsem vjel přímo mezi dva bouřkové mraky.
Lijavec mě zastihl v obci Lukavec kde jsem našel úkryt u rybníku Pavlovec. Přímo u silnice zde stojí malá rybářská bouda, s příhodnou verandou z jedné poloviny dočista suchou. Jediná nevýhoda, že z silnice bylo vidět přímo na verandu, v jednu chvíli na ni pokaždé zasvitil reflektory, takže mi nezbylo doufat že já a kolo splynem za zábradlím a částečnou vegetací na břehu.
Je už pořádná tma, na vaření si rozsvítit nemůžu a tak večeřím pořádné krajíce namazané pestem s kouskem parmazanu. Vše zapiju sumakem a jdu spát. Chvíli to vypadá že mi na dobrou noc budou kuňkat žáby, ale po pár kuňknutí se rozline ticho. No nic, asi by jim napršelo do huby.
Ujeto 84 km, stoupání 1358 m.
