První noc byla klasický na prd, vždycky mi pár dní trvá než si zvyknu na spaní ve spacáku a projíždějící auta mi taky nepomohla.
Vstávám chvíli před šestou, je mlha jak v Silent Hill, oblékám svetr a vařím čaj s instantní ovesnou kaši, kterou vylepšuji jablkem které jsem si schoval ze včerejška. Takových instantních kaší mám z domova nabaleno plno, dost nám jich zbylo z předchozích výletů, protože se nedají jíst příliš dlouho. Je to vážně pozoruhodná věc, jim ji teprve první den a už ji nenávidím. Obávám se že většinu zase dovezu domů.
7:45 vyrážím do mlhy. Ještě že jsem toho moc nesnědl, protože je to zase jeden kopec za druhým. Tyhle dva dny jsou docela dobrá příprava na peklíčko co mě čeká na Slovensku. Prvních pár kilometrů samozřejmě míjím několik pěkných altánku a autobusových zastávek ideálních k přenocování, taky taková klasika. Na kraji jedné vesnice jsou zralé ostružiny, pár jich sezobnu. Zrníčka z ostružin mi zaručí dostatek orálního cvičení a svačiny po zbytek jízdy na silnici 2. třídy směrem na Pelhřimov.
V Pelhřimove se zastavím v místním Kauflandu a na náměstí v cukrárně U Brány, kde neodolal vábení šunkového chlebíčku a domácího medovníku. V Pelhřimově se zrovna koná pouť, takže mi posezení u kávy zpříjemňuje dechový průvod.
Z Pelhřimova to beru silnici 112 směrem na Telč. V obci Rynárec je silnice uzavřena kvůli opravě můstku, díky čemuž je na silnici minimální provoz a příjemně se jede. Za obcí Horní Cerekev se zastavují u zatopeného lomu který je jeden z mála míst u nás, kde se vyučuje hloubkové potápění. Že je pod hladinou čilý ruch dokazují četné bubliny na hladině. Moc hezké místo i na koupání a pár míst lákají k bivakováním, ale je teprve poledne.
Zastavím se v jednom údolí na svačinu, jde na mě únava. Posvačím zbytek kaše z rána, na hlaďáka přišla doce vhod. Při úklidu si všimnul že mi chybí Platypus (praktická skládací láhev, takový tvrdý igelitový pytel s uzávěrem a obsahem 3 litry, jeden z mých oblíbených kousků výbavy). Kde je můj Platypus!? V hlavě my vyskočí tenký hlásek doprovázeny flasbacky: ”Nechals ho položený na nákupních košících před Kauflandem, v Pelhřimově ty kokote!„
Nevím co dělat, na Slovensku mi bude zatraceně chybět a tři litrové pet-lahve s sebou jen tak nesbalim. Chvíli chodím sem a tam. Musím se pro něj vrátit, Pelhřimov je daleko 25 km. Tak dneska to na Vranov nestihnu. Volám na informace Kauflandu, jestli by zkontrolovali, zda se tam Platypus pořád neválí. Ochotna paní na telefonu vyslala kolegu, po 15 minutách se vrátí i s Platypusem. Zkusím hodit kostkami štěstěny a zeptám se slečny zda by Platypuse nedokázala zaslat do Břeclavi kudy budu projíždět za 2 dny. Na kostkách padne nula a slečna odvětí že nikoliv. No nedá se nic dělat, vdechnu dva hroznové cukry, zaliju je vodou a nastoupím do stoupáku který jsem před 20 minutami sjížděl.
Do Pelhřimova jsem dojel za 1 hodinu 15 minut. V protivětru. Samozřejmě zrovna teď muselo začít foukat od severu. Třesoucí se rukou jsem převzal Platypus, koupil limonádu, dva sunkove chlebíčky velké jako noha a vydal se na nádraží kde jsem hodinu odpočíval a sepsal většinu včerejšího dne. Vlakem jsem se vydal o 20 km dál do vsi Batelov. Cestu mi zpříjemnil, přiopilý starší tramp, kvalitu a počet zubů měl průměrného voliče SPD, ale jinak zábavný chlapík.
Z Batelova do Telče je to už jen nějakých 17 km, prvních 7 km je v podstatě jen do kopce, ale zbytek cesty si vychutnávat plynulý sjezd. U Telče je rybník a u rybníka kemp, přemýšlím zda v něm jen nenaplnim vodu a nedám bivak na druhém břehu. Cedule mířící do kempu "Dnes grilování pstruzi" mě ale přesvědčil že se s chutí ubytuju. Kemp je malý, klidný a poměrně levný, nějakých 180 Kč za noc ve stanu, jen pstruh už nebyl, ale poměrně dobře ho vynahradila krkovice a 3 místní piva.
Piju pivo a dopisuji první den, až nakonec sedím sám na opuštěné a potemnělé zahrádce. Ze tmy vyjde žena v bílých letních šatech a začne se houpat na houpačce u dětského hřiště. Asi si raději půjdu lehnout.
Ujeto 96km, nastoupáno 1229m.
