6:40 budíček. Zabalím stan prosáklý rosou. Při odjezdu z kempu se loučím s zrovna příchozí obsluhou která se udiveně ptá že nezůstanou na snídani, bohužel nemám hotovost. Je 7:45 a já vyrážím do centra Telče na snídani a vybrat hotovost. Je obloha bez mráčku, tak bude celý den, a Telč zalitý ranním sluncem. Moc hezké místo. Vyhlášená kavárna má dnes bohužel sanitární den a tak se přesouván do hotelu o ulici vedle. Tam potkávám sympatické duo bikeru, otec a syn, který byli přenocovat na nedaleké skále. Objednávám si batch brew, karamelový cheesecake a šunkový sendvič se salátkem. Káva i cheesecake jsou moc dobré a sendvič přímo vynikající. Tlachání s bikery, jsou také z Prahy a tady jsou u prarodičů na prázdninách. Pote co jsem vše snědl jsem se dozvěděl že uvnitř mají hotelový snidaňový raut. Škoda, vědět do dřív tak jim ho tam vyjím.
Ještě že se tak nestalo, jelikož cesta za Telčí začínala hned pěkně prudkým stoupáním a z raut by toho ve mě stejně moc nezbylo. Ještě pár dalších kopců a otevřel se mi výhled na moravskou nížinu. V obci Domamil na sluníčku usuším stan a něco málo napíšu.
Cesta přes nížiny rychle utíká. V městyse Pavlice najizdim na silnici 1. třídy, která vede do mírného stoupání, než abych se mačkal s kamiony na úzké silnici bez kranic, raději se kodrcám na hrbolatém chodníku. Dokordcal jsem se až do Světa Klobás, kde mají na výběr z necelé stovky druhů. 7m dlouhý pult narvany klobásami je opravdu obdivuhodný, bohužel mají zakázané foceni. Vybral jsem si extra suchou z klokana a zvěřinu s ořechy. Ochutnal jsem ještě zebru, ta chutnala skoro jako zvěřina.
Cesta dál už byla jen malá zkrátka přes les a poté slušná kudla bez přestávek až do Znojma, kde jsem pobyl u kamarádky Bary a její rodiny.
Ujeto 64 km, nastoupáno 630m
