6:30 vstávám bez otálení jen co zazvoní budík. Dnes mám před sebou hlavní quest mého výletu a to rande s Petrou na Hláďalském sedle, na kterém je pohodlný přístřešek/útulna. Je to taky jeden z mála vrcholku v nízkých Tatrách který jde přejet na kole, protože většina cest vhodných pro kolo a vedoucí na vrcholek je slepá. Snídam koláč zakoupený Uherském Brodu a koukám do mapy na naplánovanou trasu, vůbec se mi nelíbí. Téměř celá trasa vede po silnici 14 a 59. Jediná hlavní silnice v okolí znamená brutální provoz a hlavně za celých 83 km nastoupám přes 1700 m. Pokud je něco horšího než silnice 1. třídy s brutálním provozem, je to 1. třída, nejlépe bez krajnice, s příkrým stoupáním kde se šouráte v serpentýnách 8 km-h a o 20 cm vás míjí kamion. Rozhodnu se tedy znovu podvádět a vzít vlak z Turčianských Teplic do Banské Bystrice.
Jak se to vezme podvádět. Na Hláďalske sedlo se dá podle oficiálního značení dostat ze 4 stran. Z východu je to blbost jelikož Bystrica je na západ od sedla. Ze severu jsem před 4 lety na sedlo přijel, je to pohodlná cesta, ale tam bych se dostal přes silnici které se právě chci vyhnou. Z jihu by cesta dávala největší smysl, jenže já vím jak ona cesta vypadá, protože jsem po ní tehdy sjížděl, sjízdná ona je, pokud máte enduro bike a chuť na trochu hraní si s kamením. Já měl tehdy naloženého cesťáka a chuť být už konečně dole. Nahoru by to v mém případě opravdu nešlo. Zbývá tedy cesta ze západu, kterou neznám takže určitě pohoda, že jo? Že jo!? Mapa ukazuje že na necelých 30 km je převýšení 1254 m, takže jó určitě. *wink*
Včera jsem se jednoho domorodce ptal jestli neví jak vypadají ony silnice a jestli je to na kole dobrý nápad? Odpověděl že neví, ale že je státní svátek a to kamióny nejezdí. Že to není pravda mě prozradil kamion po prvních 5 km. Takže plán s přesunem na vlak trvá. Pár slušných stoupání a když je konečně rovina, tak se do mě opírá studený protivítr. Na jedné takové rovině se mi otevře první krásný výhled na Velkou Fatru. Protivítr je tak studený že musím obléct další vrstvu.
Turčianské Teplice, za hodinu a půl jede vlak do Bystrice. Dám si falafel s hranolky a Ayran u milého Turka, jako jediný tu má dnes otevřeno. Cesta vlakem nebyla nic neobvyklého, jen mě potěšilo že aplikace Českých Drah funguje i na slovenské dráhy.
Výjezd z Bystrice v 13 hodin. Prvních 10 km z Bystrice byla docela příjemná, značená cyklotrasa po klidných ulicich a v úzkém údolí, potom ostře doprava a začíná stoupání do Špania Dolina. Špania Dolina je místní výletní místo a jelikož je svátek, tak úzká silnice plná nepřehledných zatáček byla pěkně rušná. Jen něco málo přes 3,5 km do kopce, ale i tak dost výživný. To ale nebylo nic oproti stoupání na Šachtičky které následovalo. 1,5 km nebylo nic jiného než prudká, vymletá, sypká a kamenitá cesta, nejlépe s hlubokým korytem uprostřed. Tahle část mi trvala minimálně hodinu protože kolo bylo potřeba celou dobu tlačit a patřilo k tomu nejnáročnějšímu co jsem s cesťákem zažil. Na cestu nahoru mi pomáhalo chlácholení a podpora kolemjdoucích. Musel to být bizarní pohled, jelikož cesta nahoru by dala zabrat i na elektrokole.
Na Šachtičce je velká občerstvovna, mám chuť si dát pivo, ale to bych už nic neujel. Dám si jen Snikersku a doplním vodu do všech nádob. Kdo ví jak dlouho mi cesta zabere a kolik spotřebuju vody.
Hřebenovka po které jedu je velmi zábavná lesní cesta, o trháky není nouze ale jsou vystřídány segmenty kde se dá držet dobré tempo a manévrování s cesťákem v terénu si užívám. Vyjedu z lesa na luční cestu po které se pomalu šourám do svahu, zpoza výběžku se vyloupne krásná útulna Na Kráme, starý místní na mě z dálky mává a volá "Hurá! Zvládl jsi to, pod si dát panáka" Žalostně odpovídám že nemůžu a místo toho si kupuji točenou kofolu. Útulnu vede mladý sympaťák, který ji rekonstruuje jen z dobrovolných příspěvků návštěvníků. Kdybych neměl rande, tak tu zůstanu přes noc.
O pár kilometrů dál se se mnou dá do řeči mladý pár, domorodců z Donoval. Říkají že to nejhorší, výstup pod Kečku, mě ještě čeká, čemuž moc nevěřím. Na hřebenovce potkávám převážně bikery, všichni bez rozdílu vozí zvonečky na plašení medvědů. Já zvoneček nemám, proto na ližiny sedla zavěsím svůj plecháček, výsledný rachot by probudil i mrtvého. Vody nepiju tolik než jsem si myslel a tak přemýšlím že bych si ušetřil 3 kg váhy a vylil vodu z Platypuse, nakonec ji ale nechám, jelikož situace s vodou je i tady dost ošemetná a některé prameny jsou vyschlé.
Kečka z daleka není tak hrozná jako Šachtičky, ano je to sypký marast po kterém se mi kolo smýká a podkluzuje, je to ale poměrně krátké tlačení do kopce. Pod Kečkou se nachází hezká útulná s obsluhou, tam ale ani nezabocuji a beru to objížďkou ze severní strany okolo Kečky kam mě navádí žlutá šipka nasprenovaná na kameni. Ušetřil jsem docela ošklivé stoupání. Úzká pěšina mě dovede na překrásné pláně, vlevo velká Fatra, vpravo v dáli Polana a přede mnou Kozí chrbát, na jehož druhé straně je Hláďalske sedlo. Využívám zlaté hodinky a udělám pár fotek. Za tenhle výhled stál každý nastoupáný metr. Po úzké pěšině dolů a doleva mezi stromy.
Úzký zábavný trail, nějaké to bahýnko a padlý strom, závěr jak má být. Jsem na Hláďalském sedlu, je šest hodin a Petra mě běží obejmout. Společně povečeříme Indii s těstovinami, není to tak blbá kombinace. Společně s námi je tu dalších 8 lidí a tak 2 musí spát ve stanu mimo pristresek. Jen co se setmí jdeme všichni spát. Ještě že jsem se vody nezbavil, pramen je tu téměř suchý.
Ujeto 57km, nastoupáno 1554m.
