Tenhle den byl těžce odpočinkový jak pro mě, tak pro Petru. Chtěli jsme si hlavně užít společně strávený čas, takže to vezmeme hopem.
8:00 vstáváme, posnídáme překapavanou kávu a gulášovou polévku, po instantních kaších je jako dar z nebes. 9:30 vyrážíme do Donoval každý po své ose. Já sjíždím severní cestou do Korytnice, bývalé lázně, kde naberu do láhve smrdutého Josefa... to je pramen, prý dobrý na žaludek... a mě chutná. Poté přichází táhlé 5 km stoupání do Donoval po silnici 59. Silnice má alespoň nějaké krajnice, takže to není tak strašné.
V Donovalech jsem byl poprvé a takovou turistickou past jsem nečekal. Je 10:45 a jediné místo co bylo otevřené byl podnik jménem Stodola. Objednal jsem si kávu a sedl si na zahrádku kde z reproduktorů hrála taneční hudba nějakého německého rádia. Sedím, piju kávu, potom pivo, píšu a čekám na Petru.
Petra přišla asi v 12 hodin, dali jsme ještě jedno pivo ve Stodole a halušky s brynzou, které byli poměrně dobré. Booking na pension máme až v 16 hodin a tak se pro změnu přesuneme o dům níž do místního pivovaru. Exteriér a interiér vypadá slibně, uvnitř pro změnu řve rock. Pivo mají skvělé s velice zajímavou nabídku jídel, jen obsluha si nás po první rundě moc nevšímala, přes to že hospoda byla téměř prázdná. Byli jsme z toho natolik rozmrzelý že jsme se rozhodli na večeři zajít jinam.
Po bookingu v pensionu Zornička a značném zkulturnění nás obou jsme zašli do podniku Kamzík, kromě předeše zmíněných to byl jediný podnik kde se dalo najíst. Velký hlad a velké oči, objednali jsme si napůl kapustnicu a každý burger s hranolkami. Kapustnice půl litru a burger s asi čtvrt kilem hranolek. Kapustnica skvělá, burger byl dobrý, jen dojem kazila bulka z supermarketu. O zábavu se nám postaral nadraný (asi) majitel podniku za barem, který průběžně rozbíjel sklo.
Přejedení a napití jsme padli do peřin.
Ujeto 10 km.
