Vystoupím na provizorní dřevěné nástupiště nádraží Freistadt. Je příjemných 15°C, vlahý čistý vzduch po dopoledním dešti. Po odjezdu vlaku se rozlehne příjemné ticho a ospalá atmosféra. Je sobota a jelikož se nacházím v Rakousku, tak je tu vše zavřené a to až do pondělí, jelikož to je svátek. Pro mě to znamená, že si z Prahy vezu zásoby jídla abych tu ty tři dny nějak přežil.
Pro tentokrát jsem se rozhodl že se pro začátek popovezu vlakem alespoň na hranice Čech a Rakouska, jelikož cestu z Prahy na jih Čech je má asi nejvíce ježděná trasa po Čechách a byl bych schopný ji jet i poslepu, a tak jsem se rozhodl že raději ušetříme dva zbytečné dny cesty a odvezu se vlakem do Freistadtu. Cesta vlakem byla klidná, až na mé prvotní zděšení že budu čtyřsedadlo sdílet s dvěmi dětmi a jejich matkou, a na mou velkou úlevu, když se odebrali do dětského oddílu potom, co je vystrnadil dva muži s místenkama.
Je 17:30, nasadím brašny na nosiče, mobil do držáku a vyrážím na jih směr Slovinsko a Chorvatsko. Musím si odškrtnout pár starých položek na bucket-listu.
Kousek za nástupištěm míjím budovu místního pivovaru Freistädter, samozřejmě zavřený. Škoda, místní pivo bych rád ochutnal.
Najedu na silnici kterou kopíruje krásná cyklostezka, po pár kilometrech musím odbočit ale vůbec mi to nevadí, jelikož si užívám slavnou kvalitu rakouských silnic. Cesty se vlní nahoru a dolů, všechno je tu čisté a upravené, okolí připomíná Šumavu... překvapivě.
Odbočím na uzkou asfaltku která vede mezi železniční tratí a bystrou říčkou. Cesta vede k budově která vypadá jako bývalý mlýn, tam asfaltka konci a pokračují po polní cestě, jedná se o turistickou trasu. Příjemné údolíčko podél potoka je mnohem příjemnější než silnice. V jednu chvíli musím docela zpomalit jelikož se polní cesta proměnila v jednu úzkou a hlubokou cestičku, natolik hlubokou že už mi začaly přední brašny otírat o trávu. Cesta se najednou začne velmi prudce stoupat do malého vršku, musím sesedat a tlačit. Téměř na vrcholu vršku je ve svahu cosi co připomíná bývalý sklep, u vstupu plechová cedule s logem Freistädter a hezká lavička. Uvnitř osvětlené místnosti stůl s kašičkou, lavice a lednice s nápisem:
BIER 3€
LIMO 2€
Mé nadšení, střídá smutek. Eur mám plno, jen samé bankovky. Potom si vzpomenu, prohlednu v peněžence přihrádku na mince a v ní přesně 3€ které tam mám ještě od posledního výletu na Slovensku. Dávám mince do kasičky a beru si jednoho Freistädtera. Doufám že se dožiju doby, kdy podobné věci budou normální i u nás.
Opět najizdim na malou silnici která za chili začne stoupat, po zhruba kilometrů prudkého stoupání přijedu k velkému pensionu kombinovaného se statkem. Jsou tu k vidění oslíci, lama, kočka, králíci a tři kozy. S lamou si udělám selfie a doplním vodu z kohoutku co trčí ze zdi.
Přijíždím do města Hagenberg co je hned u města Pregarten, sjedu do údolíčka říčky Feldais. V údolí je malá osada v která vypadá jako z pohádky. Kousek dál mám vyhlédnuté mé dnešní nocoviště. Hezký přístřešek vedle biotopu nacházející se na dohled za osadou v údolíčku.
Místo je vyloženě idylické, zpěv ptáků a jemné zurčeni říčky, jde na mě hlad. K večeři vybalím obloženou bagetu z pražského hlavního nádraží, pytel oříšků a jako dezert sušené datle. K pití samozřejmě pan Freistädter. Zbytek večera volám domů, píšu a připravuji hammaku ke spaní.
Ujel jsem pouhých 24 km s převýšením 350 m, na takový kousek byl dnešní den jeden zážitek za druhým. Původně jsem se těšil hlavně na Slovinsko, ale nemůžu se dočkat co mě potká už tady v Rakousku. První den jak má být.
