Jak už to tak u mě bývá, první noc nebyla nic moc. Pořád jsem se budil, buď sám od sebe nebo mě vzbudilo moje chrápání. Výhodou bylo, že jsem po dlouhé době slyšel houkat sýčka. Ráno mě vzbudí kohout z nedaleké osady, v hammace se mi ale leží až příliš hezky a tak kohouta snooznu. Při druhém kokrhání už vstanu, je 7:30. Překvapivě teplo, nějakých 12°C, v noci trochu pršelo.
K snídani dva okoralé, čokoládové muffiny z pražského hlavního nádraží, kalorická nálož jako prase. Rychle dokončit ostatní ranní úkony a sbalit se než se muffiny začnou ukládat. Odjezd 9:00
Krajina je opět nádherná. Nahoru a dolů po hladkých cestách, kdy po zhruba 10 km se předemnou otevře krásný výhled do nížiny. V zamlženém oparu se v dálce táhne Modrá linka vzdálených hor. V nížině se rozprostírá soutok řeky Dunaj a Enns s přilehlými nákladními přístavy.
Cyklostezky, sem tam silnice, pohodová klidná jízda, polojasno, 15°C, mírný vítr, ideální počasí. U Mauthausenu prejizdim po mostě přes Dunaj, o mnoho později si vzpomenu že jsem se zapomněl zastavit u památníku koncentračního tábora.
Za mostem vede vedle hlavní silnice široká stezka, po které se rychle jede. Začínám dohánět karavan, který jede po hlavní silnici. Karavan jede podezřelé pomalu, až tak že se za ním tvoří malá kolona aut. Kdyz se přiblížím, zjistím že karavan je tažen malým historickým traktorem, který řídí starý pán zabalený do tlusté bundy. Srovnám rychlost s traktorem, starý pán si mě všimne a oba si vyměníme veselé pozdravy, zdvižené palce a mávání. Strašně milý moment a další příklad způsobu cestování.
Centrum města Enns je celkem příjemné, s hezkou věží, kostelem a rodinnou cukrárnou, v které dám kávu, kremroli a linecký banánek. Chybí jen zásuvka, i tak hodinku posedím a píšu.
Svištím po stezce podél řeky Enns, potkáváme velké množství cyklistů. V jedné vesnici jede proti mě cyklista na kterého z vedlejšího pozemku vyběhne malý chlupatý čokl a za stálého štěkotu, začne cyklistu nahánět. Ve když se k nim přiblížím, čokl se mě všimne, zarazí se, nasadí zděšený výraz a začne ustupovat, čím víc se přibližuju, tím víc zrychluje. Nakonec se za stálého štěkotu tryskem vrátí na pozemek odkud vyběhl. Vzpomínka na jeho zděšený výraz mě provází zbytkem dne.
Město Steyr, je místo kde je soutok řeky Steyr a řeky Enns, také je to místo krásných budov, obzvlášť katedrála a zámek na soutoku. Šel na mě hlad a tak jsem se zastavil na objed v restauraci Olympia na parádně prasácký vepřový gyros, posypaný čerstvou cibulí s hranolky, caciky a toustem vyráchaným v omastku z gyrosu. Navíc zde obsluhuje hrozně kamarádský a energický starší pán. Svého rozhodnutí jsem v pozdějších stoupání trochu litoval, ale gyros byl skvělý.
Jedu údolím po levém břehu řeky Enns, úzká silnička kazdouch chili strmě stoupá a potom zase klesá. Tak to pokracuje zhruba 30 km až do mestecka Reichraming, tam odbočím na jihozápad do hlubokého a sevřeného udoli.
Udolím je v národním parku Kalkalpen, který jej na seznamu UNESCO díky svým bukovým pralesům. Cesta vede podél divoké řeky Reichramingbach a Großer Bach. Údolí je natolik úzké a hluboké že jaro zde teprve začíná, na většině stromů teprve vyráží pupence. Asfaltka mizí, začíná silné uvalcovana šotolina a konstantní mírné stoupání, pořád se dá držet slušné tempo. V jednom místě přehlédnu odbočku a musím se 2 km vracet. Cesta vede skrz hrubé vytesané tunely ve skále a jak se později doctu, tak cesta po které jedu je bývalá úzkokolejná trať, která byla zavedena kvůli dolům v okolí. To vysvětluje ten mírný náklon a tunely. Tunelů je tu celkem 19 a nejdelší z nich má na délku 330m, vtipné je že jsou částečně osvětleny světly napájený solárními panely u vjezdu a rozsveceny na fotobuňkou. Upodel cesty potkávám několik krásných vodopádu.
Uprostřed údolí je bouda s občerstvením kde koupím s sebou pivo a doplním všechny láhve vodou. Po pár kilometrech si všimnul že tu není vůbec žádný signál, to jako že totální nula. Najdu velmi příhodný přístřešek ideální k biwakovani, ale rozhodnu se že pojedu ještě dál, k mému dnešnímu cíli je to už jen 4 km.
Dorazil jsem do cile, kterým je Biwakpatz Weißwasser, hezké kempoviste se stolem, ohništěm, palivovým dřívím a záchody. Největší překvapení jsou dva Češi a dvě Slovenky které tu potkáváme. Postavím vachrlatý stan na zemi plné šutrů, potom všichni sedíme povídáme a opékame buřty. Měli jeden navíc a tam mě obdarovali. K buřtu si udělám pohanku s medvědím česnekem který roste opodál. Milá společnost, ale po vypití piva na mě jde dřímota. Zálezu do stanu a ještě zvládnu dopsat zbytek dnešního dne. Do spacáku se pořádně obleču, tuhle noc má být 1°C.
Ujeto 108 km, nastoupáno 1237 m.
