Ze spacáku vylezu v 7:45. S holkama si dám kávu na kterou mě včera pozvali, Aero Press a jakási norská káva, mňam. Posnidam poslední zbytky instantních ovesných kaší, díky bohu už poslední zásoby z domova, nenávidím je. Chlapcum se z postele moc nechce, vypadá to že to včera večer trochu prepískli. Pozdě večer jsem je slyšel jak se vrací do stanu a nezněli moc střízlivě. Docela se zakecám a balení se vleče. Nakonec se rozloučil s Čechoslováky a vyrážím až v 10:00
Jako ranní rozcvička je připravené 4 km dlouhé stoupání, nejdřív se dá docela držet tempo, ale druhá polovina byl test mého nejlehčího převodu. Nahore je sedlo Mooshöhe kde začíná opět asfalt a signál. Krásný výhled na zasněžené hory a pěkná chaloupka je jen příjemný bonus. Nahoře zavolám domu, protože jsem nestačil upozornit že budu bez signálu a tak jsem Petře nahnal pěkný strach co se se mnou děje.
Rychlý sjezd do Unterlaussa, pohodlná silnice do Altenmark kde mě očekávalo první tlačení kola do prudkého kopce, protože to byla lepší alternativa než si zajíždět 3 kilometry. Začal se do mě opírat silný protivítr a tak střídavé stoupání a klesání dává zabrat, často se mi stává že z kopce ani není potřeba brzdit. Řeholi mi zmírňuje nekončící pohled na hory. V jednu chvíli se před větrem schován v prosklené autobusové zastávce, příhodné místo na oběd a skvostný výhled.
Vjíždím do parku Gesäuse. Rozhodl jsem se že si sem udělám zajížďku, abych si nějak vykompenzoval nemožnost přejet Sölk Pass. Cesta na Sölk Pass je momentálně uzavřena, ne že by to pro mě něco znamenalo, přeci jen je o mě známo, že zákazy beru jen jako doporučení. Problém je v tom ze silnice na Sölk passu je momentálně asi čtvrt metru pod sněhem. Park Gesäuse je velmi dobrá náhrada. V údolím kterým jedu mě z obou stran obklopují gigantické skalní stěny, které jsou až ve výšce 2000 m.n.m. Při pohledu nahoru se mi až zamotala hlava. Bohužel toto údolí funguje i jako dokonalý větrný tunel a já samozřejmě jedu tím špatným směrem.
Z Gesäuse vyjíždím naprosto vyčerpaný. Poté co parku vyjel ven a údolí se rozsirilo z pár stovek metrů na 3 kilometry, protivítr už nebyl tak silný. Musel jsem zastavit, dát si delší pauzu a něco sníst. Po pauze jsem chytil druhý dech, jsou ale už tři hodiny a už teď vím že plánovaných 90 km dnes nedám.
V Admont zahnu na jih a začíná poslední dnešní stoupani. Stoupání má delku 8 km a téměř 500 výškových metrů. Většinu času nejedu na nic jiného než na nejlehčí převody, naštěstí je na silnici poměrně malý provoz a tak si můžu stoupání zlehčovat jízdou cyk-cak přes celou šířku silnice.
Těsně před vrcholem doplním všechny láhve u pítka vedle zavřeného pensionu.
Jsem na sedle Kaiserau ve výšce 1094m, je 18:15 a já mám pro dnešek dost. Objedu malou nádrž po zavřené šotolinové cestě, abych se podíval co je dál. Našel jsem pole solárních kolektorů, v dálce jakési stavení připomínající zámek a za ním pravděpodobně sjezdovky. Vše vypadá liduprázdné. Hned vedle mě se ale nachází dětské hřiště a stůl s lavici. Dětská prolezacka přímo vybízí k bivakování, dokonce i pomocí lopatky nahrnu štěrk tak aby do ni ve spod nedoukalo. Jenže prolezacka má ze všech stran velké díry v noci má pršet a já se obávám že by mi přes noc zmokl spacák. Postavím tedy stan a budu doufat že mě nikdo nevyžene. Ještě než po příjezdu vychladnu, konečně se po třech dnech umyl a vypral si v nedalekém potoce. Potok ani nebyl tak studený jak jsem čekal, nohy mi umrzly né ihned ale až za dvě minuty.
K večeři opět pohanka, ale tentokrát s osmaženým loveckým salámem a česnekem. K pití horký šumák. Zábava k jídlu, je volání jelenů z lesa. Zvedá se studený vítr, zalezu do stanu, vše sepsat a spát.
Najeto 69 km, nastoupáno 2019 m.
