Spal jsem jako zabitý. Sám od sebe se budím v šest a podle očekávání prší a k tomu 4°C. Neprší moc ale má pršet celý den. Byla blbá začátečnická chyba že jsem si včera večer vypral, bohužel jsem si svoji blbost uvědomil až při ždímání prádla. Rozhodnu se snídaní si vůbec nepřipravovat, nasnidam se v nedalekém městě. Rychlé provést zbylé ranní úkony, sbalit mokrý stan a v 7:25 vyrazit.
Na 6 km dlouhem sjezdu jsem pěkně promrzl. Už je konečně normální pracovní den a Tak v městě Trieben hledám místo kde bych si mohl dát snídani, nabít powerbanku a trochu se zahřát. První kavárna vypadala slibně, ale na otázku zda se můžu i někde nabít mi odpověděli že ne. Druhá kavárna byla zavřená, sice otvírala za 6 minut, ale měli Lavazzu. Útočiště jsem našel v útulném pensionu, kde mě stará majitelka nabídla hotelovou snídaní, překapávanou kávou a dvěmi zásuvkami, to vše za krásných €12.
Nahoru na sedlo Triebener Tauern vedou pro mě dvě cesty, buď po silnici, nebo úzkým průsmykem mimo silnici ale s hodně prudkým stoupáním. Když mě po první 200 metrech na silnici předjeli 4 kamiony, rozhodl jsem se pro cestu průsmykem. Byla to dobrá volba, nejen že se nemusím šourat po úzké silnici a nechat se sprchovat kamióny, ale navíc jsem si užil skvělé výhledy na ostré skály zahalené v oparu. Jen 4 mohutné, dunivé rány z nedalekého lomu mě trochu vylekaly. Výšlap bylo 50:50 tlačení a pomalý výšlap na nejlehčí převod. Cesta je široká, kvalitně uvalcovana křemenitá drť. Prudké stoupání má výhodu v tom, že jsem se konečně zahřál, bohužel vodní sloupec bundy byl už naplněn a tak jsem totálně durch, jak zvenčí tak i pod bundou. Dokud se hýbu tak to jde.
Hohentauern je vesnička v sedle Triebener Tauern, kromě několika pensionu tu mají i samoobsluhu v které se zastavím ohřát. Když opírám kolo o výlohy, pokladní na mě valí oči, jako by nevěřila kde jsem se vzal. V rohu malé samoobsluhy je malý stolek s lavici a židlemi u kterého sedí jeden místní. Koupím si čtyř balení Snikers a v automatu čaj. Sedím vedle místního štamgasta, piju čaj z automatu co chutná přesně stejné jako můj včerejší horký šumák, a koukám do mapy v telefonu a snažím se uschnout. Zjišťuji že zítra už nemá tolik pršet, jen trochu ráno a hlavně má být krásných 9°C. Rozhodnu se že si dnešek už nebudu hrotit. Nastartuji Booking.com jestli není v okolí nějaké levné bydlo. Nabídnou se mi dvě hned po ceste. Jeden pension vzdálený nějakých 15 km a o něco málo dražší bungalov v kempu vzdálený 50 km. Jsem nalomený do dat až do vzdálenějšího kempu, ale po prodiskutování mé situace s Petrou, volím bližší pension. Mezitím si ke mě přisednou další dva štamgasti. U pokladní si rozmění bankovky na drobné abych měl na horkou čokoládu v automatu. Při cestě naspatek si všimnul pytle sladkých briošek Ölz ve slevě. Když je chci zaplatit u pokladní, tak ta jen mávne rukou, že to je prý dobrý. Asi vypadám opravdu uboze.
Pokoj v pensionu zarezervovaný. Oněch 15 km je v podstatě mírné klesání po hlavní silnici. Jsem pořád mokrý a tak pod bundu vezmu ještě jednu vrstu tenkého merino svetru, který jsem používal hlavně na spaní. Vrstva navíc fungovala skvěle, i pohybu bylo dost abych se udržoval v teple. Provoz kamionu už nebyl tak silný jako ráno, ale i přesto že mě předjíždění v protisměrném pruhu, to se mnou v oblaku vodní tříště pěkně házelo. Překvapivě ruce a boty promočené skrz na skrz se nezdály být takový problém jako ráno. Říkám si že bych zvládl dojet i do vzdálenějšího kempu... podvědomí mi dá facku a řve na mě, ať svoje posraný ego narvu do brašny a jdu si dát teplou sprchu.
O to lepší bylo zjištění že gasthof ve vesnici Möderbrugg má na pokoji vanu. Dám jí napouštět a mezitím vše mokré vybalím a rozložím po pokoji. Z útulného pokoje sta rázem stalo vojenské ležení, kde se na každém vhodném prostoru něco sušilo a to včetně stanu, který zabíral polovinu pokoje. S úlevným funěním jsem se naložil do kouřící vany. Zhruba půl hodiny zahřívám tělo. Vypustím vanu a ještě se chci vydhnout ve sprše. Zrovna co se namydlím, tak někdo buší na dveře, řvu "Eine moment" rychle oplachnu mydliny z hlavy, hodím osušku kolem pasu a jdu otevřít, tak opatrně aby nebyla vidět válečná zóna kterou jsem v pokoji vyrobil. Za dveřmi majitelka s majitelem reaguje "Aha, on se koupe!" a na druhý pokus se jim povede mi vysvětlit, že jim ze stropu restaurace teče voda a že asi je to kvůli vaně v mém pokoji. Poprosili mě abych se přestěhoval do vedlejšího pokoje. Splachnu zbytek mýdla a jdu přestěhovat veškerý můj bordel. Milá paní pokojská, která připravuje můj druhý pokoj, má že mě srandu. Druhý pokoj je o něco větší, takže i přes sušící se staň se v něm dá i chodit. To že je v něm místo vany, sprchový kout, na tom mi už nesejde.
Následuje pár hodinové flákání v posteli a psaní. V půl šesté zajdu na večeři. Na talíři 3x schnitzel, kartoffelsalat a k tomu 3 místní pivka. Spokojený jdu na pokoj, dopsat zbytek dne a na kutě. Ráno chci vstávat podobně jako dnes, rád bych dohnal kilometrový deficit... ale realita se v mém případě často dost liší od očekávání.
Najeto 37 km, nastoupáno 792 m.
